Opalovací přípravky (je to laický název) slouží ve skutečnosti k ochraně před škodlivými UV paprsky a před nebezpečným spálením kůže. Víme, že kůže si pamatuje a spálení během života i celková kumulativní dávka UV záření mohou časem vést k různým druhům rakoviny kůže. Jenže i nežádoucí látky v opalovacích přípravcích, které by nás měly chránit, mohou být rizikem – pro nás i pro životní prostředí.
SPF znamená ,,sun protection factor“. Ty s uváděným SPF 50 by měly mít skutečné SPF (ochranný sluneční faktor) v rozmezí 50 až 50,9.
U kosmetických přípravků určených na ochranu před sluncem by nás mělo v první řadě zajímat to, zda nás opravdu chrání tak, jak deklarují, mohou mít na obalech uvedená čísla 6, 10, 15, 20, 25, 30, 50 nebo 50+. Např. ty s uváděným SPF 50 by měly mít skutečné SPF (zkratka z anglického ochranný sluneční faktor) v rozmezí 50 až 50,9, ty s SPF na obalu 50 + by měly mít skutečné SPF více než 60, ale klidně i více než 100, proto je tam za číslem plus ve významu „a více“. K tomu se připojuje slovní hodnocení úrovně ochrany: nízká, střední, vysoká a velmi vysoká. Mezi výškou SPF a mírou propustnosti UVB záření neexistuje přímá úměrnost:
SPF 15 odfiltruje 93% UVB záření.
SPF 30 odfiltruje 97 %. UVB záření.
Takže neplatí, že třicítka nás ochrání dvakrát více než patnáctka! Používání vyššího SPF se však považuje za výhodu, neboť lidé přesto nepoužívají adekvátní množství opalovacího přípravku (šest-sedm čajových lžiček na tělo dospělé osoby).
Hodnota ochrany před UVA není na přípravcích na první pohled zřejmá, neuvádí se ve formě čísla, ale podle doporučení Evropské komise by měla mít alespoň třetinovou hodnotu deklarované ochrany proti UVB. Čili čím vyšší UVB ochrana, tím vyšší i UVA ochrana.
Není jasné, co všechno musí splňovat přípravek s přívlastkem hypoalergenní nebo dermatologicky testovaný. Není přesně stanoveno, za jakých podmínek výrobky toto tvrzení splňují. Dermatologicky testován je v současnosti každý kosmetický přípravek. V jistém smyslu se tedy dá mluvit pouze o „marketingovém tahu“.
d-Test posuzoval dětské „opalováky“. Jeden propadl. Který je to?
UV filtry tvoří klíčovou složku v opalovacích krémech. Existují dva typy:
Fyzikální neboli minerální: Nepronikají do pokožky, jen na ní vytvářejí vrstvu, která odráží sluneční paprsky. Jsou to jemné částečky pigmentů na pokožce, které vytvářejí jakýsi film chránící kůži odrazem jako tisíce malých zrcátek. Většinou se jedná o filtry získávané z nerostů. Lehce se smývají vodou, takže přípravek s jejich obsahem je třeba obyčejně aplikovat často. Nevýhoda může být iv tom, že se hůře roztírají a vstřebávají a zanechávají bílé šmouhy. Podle slov onkodermatoložky MUDr. Zuzany Zelenayové u dětí do tří let by se měly používat výlučně minerální ochranné filtry. Jsou kosmetické značky, které nabízejí vysloveně „minerální řadu“ přípravků a některé dokonce slibují odolnost vůči vodě.
Chemické: Obsahují uhlíkové směsi, které absorbují jisté vlnové délky UV záření. Jedná se o průmyslově vyráběné filtry, které by mohly mít i negativní, například. alergenní vliv. Jejich výroba se však neustále vyvíjí, což vede ke zvýšené bezpečnosti při jejich používání. Jsou odolnější při pobytu ve vodě. Rozhodně je lepší používat krém na ochranu před sluncem s chemickými filtry než žádný.
U kosmetických přípravků tohoto typu by nás tedy mělo zajímat i jejich složení, které se povinně uvádí na zadní straně obalu, v příbalovém letáku či na krabičce. Složení přípravků bez nežádoucích látek by mělo být pro výrobce samozřejmostí. Vyloučit je třeba endokrinní disruptory (např. propylparaben a butylparaben), i vonné složky jako butylphenyl methylpropional a HICC (hydroxyisohexyl 3-cyclohexene carboxaldehyde) nebo látku cyclopentasiloxane (D5).
Endokrinní disruptory jsou látky, které mohou negativně ovlivnit přirozené fungování hormonálního systému. Sloučeninu butylphenyl methylpropional Evropská komise již v roce 2016 vyhodnotila jako potenciálně nebezpečnou a dráždivou. Další zmíněná vonná složka se zkratkou HICC již od roku 2021 v kosmetických přípravcích není povolena. Sloučenina cyclopentasiloxanu (D5) patřící mezi silikony se zase považuje za rizikovou, pokud je použita ve spreji.

Přípravek je důležité posuzovat iz hlediska vlivu na životní prostředí. Pokud se po natření přípravkem sprchujeme, koupeme v řece, jezeře či v moři, látky v něm obsažené putují do spodních vod, řek, oceánů. Některé UV filtry mohou výrazně narušovat životní prostředí (jejich toxicita, špatná rozložitelnost, schopnost ukládat se v organismech). Mohou bránit růstu fytoplanktonu a podílet se na bělení korálů.